Výzkumný projekt: Nové cesty k přeshraničnímu managementu jelení zvěře v době klimatické změny

Pomocí představených metod bylo možné shodně prokázat, že místní populace jelena evropského nevyužívá svůj biotop rovnoměrně. To vede ke značným rozdílům v hustotě jelení zvěře v projektovém území. Genotypizace trusu je pro stanovení hustoty považována za nejspolehlivější metodu. Pomocí této metody bylo možné pro bavorskou část projektového území stanovit průměrnou hustotu ve výši 2 kusů/km² a poměr pohlaví 1 : 1,1 (samci : samice). V české části projektového území je hustota vyšší a dosahuje 3,5 zvířat/km². Poměr pohlaví je zde 1 : 0,9 (samci : samice) (obr. 3). Hustoty jelení zvěře byly pro srovnání vypočteny také pomocí celoplošného monitoringu fotopastmi. Tato metoda dokázala poskytnout shodné výsledky. Shoda je velmi důležitá, protože monitoring pomocí fotopastí je výrazně časově i finančně efektivnější. Stanovení hustoty na základě údajů z fotopastí je proto vhodné zejména pro trvalý monitoring sledované populace jelena evropského. V návodu s fotografiemi jsme shrnuli, co je třeba vzít v úvahu při instalaci fotopastí pro vědecké účely. Pro vědeckou kontrolu lze výsledky monitoringu fotopastmi ověřovat v pravidelných intervalech (např. každých 10 let) pomocí genotypizace trusu.

Přestože jelení zvěř využívá projektové území s různou intenzitou, tvoří zdejší populace jelení zvěře velkou souvislou populaci. V rámci této populace dochází k různým formám sezónního využívání prostoru. Část populace například na jaře a na podzim migruje a přesouvá se ze zimních do letních stanovišť a zpět. Projektové výsledky ukazují, že jelení zvěř během jarní a podzimní migrace někdy překonává vzdálenost 10 až 20 km. Zvířata přitom nezřídka překračují hranici mezi Bavorskem a Českou republikou nebo se pohybují mezi národními parky a státními lesy. Například část zvířat, která tráví léto v národních parcích Bavorský les a Šumava, využívá přezimovací obůrku v Lesním závodě Neureichenau. Neexistuje zde tedy ani čistě bavorský, ani český jelen!

Koncept přezimovacích obůrek má v projektovém území dlouhou tradici jak na bavorské, tak na české straně. Kvůli čím dál tím mírnějším zimám by v budoucnu mohla v obůrkách přezimovávat stále menší část populace jelena evropského. Přestože jsme v rámci projektu nekvantifikovali populační podíl těchto tzv. „venkovních“ jedinců, bylo možné pomocí monitoringu fotopastmi zaznamenat zvířata mimo obůrky (obr. 4).

V současné době se v projektovém území uplatňují různé systémy managementu jelení zvěře. Myslivecké hospodaření v Bavorsku se liší od hospodaření v České republice. Ale i v rámci obou zemí se například v národních parcích používají jiné způsoby hospodaření než v lesnických závodech.

V různých částech Bavorsku bylo vyhlášeno celkem deset oblastí jelena evropského. Oblasti slouží k obhospodařování stavů jelení zvěře a zároveň umožňují sladit zájmy kulturní krajiny a myslivosti. Národní park Bavorský les a Lesní závod Neureichenau jsou součástí Jelení oblasti Bavorský les, která má rozlohu téměř 55 000 ha. V České republice jsou vyhlášené oblasti chovu jelení zvěře, jelení zvěř však může žít i mimo oblasti chovu. Jak na bavorské, tak na české straně je uplatňována komplexní koncepce přikrmování, která má jelení zvěř v zimě udržet na určených, většinou oplocených plochách, aby se snížily plošné škody na zemědělských a lesních kulturách. Za tímto účelem bylo v projektové době na celém projektovém území provozováno 16 přezimovacích obůrek a krmných míst (šest v Bavorsku a deset v České republice). Jakmile v zimě napadne souvislá sněhová pokrývka, „lákají“ tyto obůrky až do jara jelení zvěř mimo jiné na seno a travní siláž. Na začátku zimního období se jelení zvěř sama přesouvá do obůrek a ke krmelcům. Mírné zimy a nízká sněhová pokrývka však způsobují, že jelení zvěř tato zařízení využívá stále méně.

V centru obou národních parků Bavorský les a Šumava byla vymezena přeshraniční zóna bez regulace jelení zvěře. V tomto území o rozloze 26 050 ha (18 750 ha Bavorský les a 7 300 ha Šumava) je z velké části zamezeno zásahům člověka, platí zde přísný zákaz opouštění značených cest a jelení zvěř zde není regulována. Jiná situace je v okrajových oblastech obou národních parků. V nich je jelení zvěř regulována, kvůli snížení škod na územích sousedících s národními parky. V Národním parku Šumava probíhá odlov dospělé jelení zvěře od začátku července (samci) nebo srpna (samice) do konce ledna. Kusy mladší dvou let je možné lovit celoročně. V Národním parku Bavorský les je regulace jelení zvěře povolena od začátku června do konce ledna (červen a červenec pouze holá zvěř a špičáci). Aby se v Národním parku Bavorský les snížil lovecký nápor mimo obůrky, odloví se 15 až 35 % regulačního plánu v přezimovacích obůrkách. V Lesním závodě Neureichenau je jelení zvěř regulována ve stejnou dobu jako v Národním parku Bavorský les, ale v červenci a srpnu lov jelení zvěře na celém území lesního závodu neprobíhá.

Velké šelmy, jako vlci a rysi, měly v projektovém období na populaci jelena evropského pravděpodobně jen malý vliv. Ani dopravní nehody nebo jiné události nezpůsobily úhyn více než 10 % zvířat. K regulaci populace tak docházelo především lovem a odstřelem v obůrkách (pouze v Národním parku Bavorský les). Na obou stranách hranice se plány lovu stanovují na základě stavu vegetace (obnovy lesa; např. lesnická zpráva o stavu obnovy lesa v Bavorsku). Částečně se započítávají údaje o odstřelu z předchozího roku a sčítání v přezimovacích obůrkách a u krmelců.

Fotopasti se používají v mnoha loveckých revírech. Myslivci proto mají často zkušenosti s jejich používáním. Aby však bylo možné pomocí fotopastí získat snímky, které umožní následnou vědeckou analýzu, je třeba dodržet určité zásady. Následující pokyny poskytují informace o tom, jak fotopast instalovat pro vědecké účely.